Zlatá střední cesta

Ve svém životě jsem si vyzkoušel mnoho extrémů. Čtyři dny bez vody, stopem do Gruzie, život s indiány v Kanadě, setkání s medvědicí, velrybou, orlem, život na samotě i v komunitě, bytí bez práce a naopak sto hodinové pracovní týdny. To bylo do mých 33 let. Pak se mi narodil syn. Požehnání, ukotvení a uzemnění.

Miluji život. Rád si užívám pestrou životní tvorbu a tak žongluji s mnoha „míčky“. Školím firmy, pořádám kurzy pro veřejnost, přednáším na univerzitě, provázím leadery změnou, píši knihu, stavím dům, miluji svoji ženu, hraji si se synem, toulám se přírodou, zpívám, jezdím do kláštera, tvořím a studuji život. Za tři týdny oslavím 44 let. Baví mě představa, že se ve zdraví a v lehkosti dožiji 88 let.

Snad jsem tedy v polovině života a snad proto se mě téma životní rovnováhy hluboce dotýká. Učím se kráčet střední cestou, objevovat podstatu a nacházet správnou míru věcí. Proto jsem tento školní rok ukončil o měsíc dříve, sklidil plody a odjel do kláštera netradičně již v červnu. Zaobluji špičaté křivky extrémů. Paradoxně proto nyní v létě pracuji více než obvykle, abych si mohl dopředně odlehčit podzimní pracovní vlnu. Dobrovolně se vzdávám „věcí“, které mě příliš napínají, méně se dopuji kofeinem, chodím dříve spát, umenšuji zbytečné myšlení, pouštím minulé, pěstuji stručnost, dávám více prostoru intuici, umožňuji proudění života a přirozenou proměnu.

Každý z nás je jiný, střední cesta každého z nás je tedy také jiná. Velcí učitelé nám naštěstí zanechali stopy moudrosti vedoucí ke zlatu vnitřního klidu a vyrovnanosti. V tomto článku s vámi budu sdílet 9 způsobů, které mi osobně pomáhají vyladit se do vědomí vlastního středu a nacházet zdravou míru věcí:

1) VĚDOMÍ TĚLA – zlatá střední cesta každého z nás se odvíjí od toho nejzákladnějšího vztahu, vztahu s naším tělem. Buddha přirovnával umění střední cesty k tomu jak správně naladit loutnu. Struny nesmí být ani příliš napjaté, ani příliš uvolněné. Jen tak bude hudební nástroj vydávat krásné tóny. Umíte vyladit optimální míru napětí a uvolnění ve svém těle? Víte, co potřebujete sníst anebo čeho se právě teď vzdát? Dnes a denně se můžeme ptát: „Jak se uvolnit, když jsem příliš ztuhlý, a jak se narovnat a proudit, když jsem příliš povadlá?“

2) BÝT V PŘÍRODĚ – příroda je moudrý učitel. Již jen prosté bytí v lese nás uklidňuje a vylaďuje. Někdy není potřeba nic víc dělat. Pokud bychom však něco dělat chtěli, pak doporučuji propojit pobyt v lese s meditací, půstem, putováním anebo třeba prostým pozorováním zvířat a stromů. Tím se dostanete rychle domů, do svého těla a ke své duši. V uvolněném těle a s otevřenou myslí lehce zjistíte, co potřebujete vědět a udělat.

3) MÉNĚ MYSLET, MÉNĚ MLUVIT – většina z nás, až na zářné hluboce introvertní výjimky, myslí a mluví příliš. Včetně mě. Střídměji myslet, stručněji mluvit = mít vnitřní prostor, lépe se orientovat a umožnit vhledu proklouznout do našeho vědomí. Někdy rád říkávám, že je potřeba vyměnit myšlení za vnímání. Více vnímat. Jak? Ukotvit pozornost do vědomí dechu, vysunout smyslová tykadla, hmatat, cítit, naslouchat, vychutnávat si pohyb a prostě být.

4) PŘIROZENÉ POTENCIÁLY – střední cesta úzce souvisí s rozvojem vědomí našeho středu a přirozených potenciálů, nadání a talentů. Když zpívám, tak jsem šťastný a naplněný. Nemusím se tedy přejídat. Když jsem ve svém živlu, tak se neunavím tak lehce, nemusím pak pít kofein a používat jiných berliček, které mě vychylují z rovnováhy. Když žiji v napojení na to, co mi dává hluboký smysl, tak strachy a úzkostí nemají prostor bujet. Kráčet střední cestou tedy také znamená odemykat naše potenciály a pěstovat osobní nadání.

5) HRA A EXPERIMENT – esenciálním principem při nalézání střední cesty je tvorba, odvážné testování našich možností a hranic, hraní si s tím, co je a co by mohlo být. Zkoušíme nechat volně proudit naši životní energii, vzít do hry nejistotu, intuici a spontaneitu. Jak můžeme zjistit správnou míru věcí, pokud si netroufneme minout a přestřelit? Proto je zásadní mít vůči sobě přijímající, laskavý a odpouštějící postoj. Berme život více jako hru a dobrodružství! Nepřítelem poznání není chyba či selhání, ale spíše dogmatismus, zatvrzelost, ulpívání, blokování a stagnace naší energie.

6) POSVÁTNÁ PAUZA – na zlatou střední cestu můžeme vstoupit v jakoukoliv chvíli. Branou k pokladům klidu, moudrosti a správné míry věcí je praxe zastavení. Stačí pár nádechů a výdechů, na chvíli všechno fyzicky i mentálně pustit. Plně vnímat to, co je. Díky tomu pochopíme co dělat. Často to bývají prosté maličkosti jako je napřímení páteře při dlouhém sezení u počítače, odstup z emočně nabité situace, vzdát se další porce jídla, přiznat si, že jsem již dneska udělal dost mentální práce a raději umýt nádobí anebo vynést koš. Praxe posvátné pauzy je jednoduchá, avšak její kouzlo spočívá v naší schopnosti prošpikovat drobnými zastaveními celý náš den. Pak uvidíme, kolik se toho díky pauzám dozvíme a naučíme!

7) VĚDOMÍ DOSTATKU – umění střední cesty je jednoduché a zároveň extrémně náročné, pokud nám chybí důvěra v život, v to, že máme dost a že jsme dost dobří. Někdy je potřeba sloupat šlupky výchovy, vyléčit hluboká zranění a překlenout své mentální limity. Krok za krokem, dech za dechem, akce za akcí se učíme důvěřovat svým schopnostem, respektovat své individuální ladění a objevovat kým jsme. Přitom zjišťujeme, že nemusíme všem vyhovět a že můžeme volit pro nás to nejlepší. Nemusíme pořád vydávat, můžeme přijímat. Když opravdu víme, že máme dost, tak můžeme zlehka pustit poloviční příležitost, laskavě odpustit pomyslnou chybu a vůbec dělat to, co máme rádi. Odvážně čelíme tlakům společnosti na to, abychom se přizpůsobili normě a místo toho kráčíme cestou seberealizace, která stejně nakonec nejvíce přispívá k prosperitě celku.

8) PĚSTOVÁNÍ CTNOSTÍ – dle Aristotela je podstatou charakterových ctností moudrá volba středu v tom na čem nám záleží. Například ctnost štědrosti se vyznačuje nalezením optima mezi bláznivým rozhazování a úzkoprsou lakotou. Základní lidské ctnosti se vzájemně potřebuji a vyvažují. K pravé štědrosti je potřeba určité míry odvahy, soucitu a také moudrosti. Mezi další charakterové ctnosti, které můžeme pěstovat patří například pokora, střídmost či spravedlnost. Zajímavé je, že právě posledně zmiňovaná spravedlnost bývá znázorňovaná symbolem vah.

9) ŽIVOT NAKRÁTKO – kráčet po hraně samurajského meče zlaté střední cesty je žít život na krátko. Je to umění změnit kdykoliv svůj směr a jakékoliv rozhodnutí. Zastavit se, nově začít a nebo dle libosti nedokončit. Respektovat čas vnitřního zrání a nejen hodiny ťukající na stěně. Umožnit změnu, proměnu a plynutí.

Umění zlaté střední cesty začíná prostou péčí o naše vnitřní prostředí a tělové napětí, rozvojem úcty k sobě a důvěry k životu. S tím, jak se prohlubuje naše sebepoznání a navyšuje sebevědomí, roste také kapacita přijímat naše stinné stránky a rozvíjet jedinečné dary. Štěstí vnitřně realizované osobnosti pak přirozeně přetéká na ostatní, osobním příkladem a tvořivou službou společnosti.

A ještě pár drobných tipů na závěr. Naslouchejte rytmům přírody. Naučte se říkat ne, tam kde jednoznačně cítíte ne. Pouštějte zbytečné. Začněte si znovu hrát. Berte život zlehka. Více se usmívejte, tančete a zpívejte. Život je zázrak a být na živu vzácný dar. Au revoir!